2.3.2009 - Chomoutov

Tak se mi v pondělí konečne po dlouhé době podařilo vyrazit do přírody. V okolí Olomouce už nebylo po sněhu skoro památky a tak jsem mohl vyrazit na předjarní výlet za brouky. Měl jsem jeden primární cíl - nalézt nádherného krasce Anthaxia candens, vázaného svým vývojem na starší osluněné třešně. Při jízdě vlakem jsem si všiml, že pár takových potenciálně vhodných stromů stojí kousek od Chomoutovského jezera u Olomouce...no a tak jsem si řekl, že se tam musím podívat. Ale nepředbíhejme.

Chomoutovské jezero ješte uvězněné v ledu

Autobus MHD mě dovezl až za Olomouc do vesničky Chomoutov. Okolí už docela dobře znám, protože jsem se tu loni pohyboval celkem často. Ihned jsem tedy vyrazil směrem k místnímu jezeru - staré zatopené štěrkopískovně, která se postupem času změnila v hodnotnou přírodní památku. Kolem celého jezera je úzský lesní lem tvořený především lužními dřevinami, část lemu pak toří nepříliš zajímavé borové monokultury. K již zmiňovaným třešním jsem se rozhodl dojít delší trasou vedoucí lesním lemem kolem jezera. Hned po vstupu mezi stromy jsem narazil na několik mrtvých topolů, které jsem důkladněji prozkoumal. Zpočátku jsem nacházel pouze chvostoskoky a všudypřítomé mrchožrouty Phosphuga atrata. Náhle jsem však pod odloupnutou kůrou uviděl jiného brouka..nejdřív jsem si nebyl úplně jistý o co se jedná, ale po chvíli jsem zajásal, neboť jsem držel exoticky vyhlížejicího nosatce Dorytomus longimanus. Do té doby jsem jej obdivoval pouze na fotkách a neměl s ním tu čest. O chvíli později se mi podařilo najít tři další kusy. Nechtěl jsem sloupat všechnu kůru a tak jsem se zaměřil na starší choroše rostoucí na kmenech. V jednom z nich jsem objevil početnou skupinu malých broučků z čeledi Ciidae. Kromě nich mě potěšil i jeden kus protáhlého broučka z rodu Rhizophagus. Na první zastavení to nebylo špatné.

Dorytomus longimanus

D. longimanus - portrét

Rhizophagus sp.

Rhizophagus sp.

Jak už to ale bývá, druhy se stále opakovaly a já se postupně přestal věnovat mrtvým kmenům a jen jsem si užíval ticho a klid okolní přírody. Po chvíli jsem před sebou uviděl onu třešňovou alej. Zpočátku jsem nevěděl jak hledat, ale pak jsem spatřil několik možných výletových otvorů Antahxie, a zaměřil jsem se na tato místa. Jednalo se vždy o jižně exponovaná místa, většiou nějak poškozená - např. odlomená nebo odřízlá větev, odřený kmen apod. Bohužel jsem nacházel jen staré požerky a pár zbytků mrtvých imág. Podařilo se mi najít i jednu larvu, kterou jsem vzal sebou, abych se pokusil o její dochování. Rozhodl jsem se dále nepokračovat v loupání kůry, neboť vynaložené úsilí nepřinášelo kýžené výsledky. Zkusím lokalitu navštívit na jaře, až budou imága vylétlá. Mám také vyhlídlé i jiné lokality, kde by mohla být populace silnější. I tak jsem ale získal nějaké zkušenosti s hledáním tohoto druhu. Kromě krasců jsem na třešních našel i nějaké nosatce a malého, blíže neurčeného střevlíčka ze skupiny Dromiini.

Torzo krasce Anthaxia candens...živá snad příště

Při návratu mě opět zaujaly choroše na silém topolovém pahýlu. Jeden z nich byl silně ztrouchnivělý a byl doslova nacpaný potemníky Bolitophagus reticulatus. Kromě nich tu v silné menšině bydlel i další potemník, modročervená Neomida haemorrhoidalis, která také potěšila. Následovalo už jen odbahnění bot a hurá o školy. No každopádně jsem si tenle výlet pořádně užil, a i když jsem opět nenašel nic extra, nelitoval jsem. Takže radím všem, kdo ještě nevyrazili...rychle ven!!!