úterý 20. července 2010

Vymírání po olomoucku

Konečně se mi naskytla možnost zajít v noci v létě do jednoho z olomouckých parků, kde se vyskytuje jeden z našich největších tesaříků - Aegosoma scabricorne (=Megopis scabricornis). Tento druh u nás v současné době přežívá pouze na jižní Moravě (Břeclavsko) a izolovaně také právě v Olomouci. Historie hanácké populace je docela zajímavá. Původně byla považována za fragment původní populace, která měla být vázaná na břehové porosty řeky Moravy. Jelikož se však nepodařilo prokázat na střední Moravě výskyt jinde než v jednom z olomouckých parků, převládá dnes již spíše názor, že tento druh byl v Olomouci uměle vysazen některým z místních entomolgů. Ať je původ jakýkoliv, je jisté, že populace v Olomouci vymírá. Silný tlak veřejnosti a strach zodpovědných osob vedou v poslední době k silnému kácení starých stromů, které negativně ovlivňuje i živočichy na tyto stromy vázané (zmíněný tesařík vyžaduje živé, ovšem do jisté míry poškozené listnaté stromy) - viz http://ziva.avcr.cz/?c=186. Nepříznivý vývoj populace dosvědčuje i fakt, že jediný mnou pozorovaný kus tohoto tesaříka byl již dříve označen za účelem odhadu velikosti celé populace (pravděpodobnost nálezu takového jedince v silné populaci by byla velmi malá). A tak můžeme jen hádat, jak dlouho se ještě olomoucký tesařík drsnorohý vypořádá s tlakem predátorů, parazitů a motorových pil...osobně bych to viděl už jen na pár let. A to je škoda...

Aegosoma scabricorne nalezený na jednom z mála osídlených stromů - pod broukem penetrační nátěr

Číslo tři ještě žije

2 komentáře:

Ondřej řekl(a)...

Je to škoda, že je na tom olomoucká populace takhle bídně. Určitě souhlasím s tím, že v parku zbývá posledních několik jedinců. Na druhou stranu bych podotknul, že olomoucká populace nikdy nebyla zřejmě příliš velká, pokud by bylo prokázáno, že zde byla vysazena uměle. Tím pádem tvrzení, že populace Aegosomy vymírá, není tak úplně podložená, i když je pravda, že počet živných stromů těchto tesaříků nelítostně ubývá.
V parku jsem byl minulý týden, čekal jsem tam asi tak tři až čtyři hodiny, a všehovšudy jsem narazil na dva tesaříky. Je ovšem pravda, že všechna místa výskytu tesaříků v parku neznám...

Radim řekl(a)...

Populace samozřejmě nikdy nebyla moc veliká, jelikož vždy existovalo omezení počtem vhodných stromů. Pamětníci mi však líčili, že v minulosti bylo možné za jeden večer pozorovat až desítky kusů. Ta ubývající tendence je už asi nezvratná, to by se snad musely záměrně poškozovat stromy, aby je Megopis osídlil (to je trochu sci-fi). Uvidíme jak dopadne ten výzkum na odhad velikosti populace, zatím neznám průběžné výsledky. Jen doufám, že onen legendární buk ještě pár let vydrží...přece jen stačí jedna vychřice a je po všem.