27.3.2009 - Skorošice

Dnes jsem využil krásného a teplého dne a vyrazil jsem...k babičce:) Cestu jsem si ovšem zpříjemnil krátkou zastávkou v třešňové aleji táhnoucí se od vesničky Skorošice podél hlavní silnice směrem na Javorník ve Slezsku. Asi tušíte správně, že jsem chtěl opět zapátrat po krasci Anthaxia candens, tentokrát však v neprofláklé oblasti. Každý druhý strom podle mě spňoval nároky krasců, ale bohužel zase nic. Nalezl jsem mnoho výletových otvorů a požerků, které by klidně mohly patřit candensce, ale něják pořád ne a ne a proto jsem to vzdal a řekl si, že to zkusím jindy. Jedinné co jsem ze třešní vyšťoural byla larva tesaříka, nejspíše Saperda, ale nechám se překvapit, co vyleze. Prozkoumal jsem také tůňky v polích, kde byli hojní vodomilové rodu Helophorus, alespoň že tak!

Toť vše, následovala jenom buchta u babičky:)

Třešňových stromů u Skorošic je opravdu dost, jen těch krasců ne.

.

Zanedbaná alej plná starých třešní...

Helophorus sp.

23.3.2009 - Olomouc - Černovír

Tak jsem měl opět volné pondělí a už od rána jsem přemýšlel kam vyrazit. Jelikož doma ráno sněžilo, bál jsem se, že ani v Olomouci nebude počasí přát výpravě do terénu. Nakonec to však nebylo tak zlé a já vyrazil kousek za Olomouc do lesů, nebo spíš lesíků, v okolí Černovírského slatiniště.
Hned na začátku mé cesty mě zaujal pahýl topolu, který skrýval larvy tesaříků. Nejdříve jsem myslel, ža by se mohlo jednat o nějaký druh rodu Saperda. Charakter a hlavně hloubka požerku mě však po chvíli přesvědčily, že dobývám larvy tesaříka Xylotrechus rusticus. Jeden kus jsem odchoval loni, a to dokonce z larvy nalezené nedaleko odtud, brouk byl však deformovaný. Dřevařské náčiní ovšem zůstalo ležet sto kilometrů odtud a tak se do kmenu dostávám pomocí šroubováčku doslova po třísečkách. Nakonec jsem ale pár larev vykutal a s klepajícíma se odřenýma rukama jsem vyrazil dál.

Larva tesaříka Xylotrechus rusticus; vlevo vstup do kukelní kolébky, vpravo výletová chodba připravená larvou pro imago

Procházel jsem lesíky lužního typu, kde mi vše připadalo jaksi uniformní. Pod každým kusem kůry byli k nalezení pouze všudypřítomní mrchožrouti Phosphuga atrata. Potom mě na kraji lesa zaujal uschlý a opravdu krásný topol. Ve skulinách dřeva jsem našel mrchožroutovi sice podobného, ale mnohem zajímavějšího brouka. Tím byl Grynocharis oblonga (Linnaeus, 1758) z čeledi Trogossitidae.

Sympaticky vyhlížející torzo topolu

Grynocharis oblonga (Linnaeus, 1758)

Prošel jsem si okraj lesa a dostal se k poměrně rozsáhlým periodickým tůním, kde jsem zalitoval, že nemám vodní síťku. V hlubší vodě mimo dosah rukou se občas objevil nějaký ten potápníček nebo vodomil. Odvahu na jistě osvěžjící koupel jsem v sobě nenašel a tak jsem nechal vodní fauny a šel jsem se podívat na další padlý topolový kmen. Pod jeho kůrou jsem našel několik sympatických mandelinek Chrysolina polita (Linnaeus, 1758). Zimování tohoto bažiného druhu pod kůrou jsem nečekal, ale když už se tam brouci usadili, proč si stěžovat:)

Trio Chrysolina polita

Výprava sice nevypadala jako letošní první jarní, ale věřím, že za pár týdnů už budou sběry bohatší, nemůžu se dočkat...

Jaro klepe na vrata...

Neomida haemorrhoidalis (Fabricius, 1787)

Tak jsem opět našel o víkendu trochu času na preparaci broučků a při té příležitosti jsem vyfotil tohoto zajímavého potemníka, který byl nalezen v Chomoutově v práchnivém choroši.

Dromius quadrimaculatus

O víkendu jsem si našel trochu času na nafocení tohoto elegantního střevlíčka, kterého jsem nalezl během poslední výpravy do přírody.

9.3.2009 - Hrubá Voda

Počasí sice ráno nenasvědčovalo, že bude vhodný den na nějákou broučkařskou výpravu, ale nakonec jsem přece jen vyrazil. Běhěm půl hodinky jsem se domluvil s kamarádem Filipem a za chvíli už jsme seděli ve vlaku směr Hrubá Voda. Našim cílem byly místní suťové lesy s údajně přirozenou skladbou dřevin a na ně vázanými bezobratlými. Chtěli jsme zjistit co je na tom pravdy. Přiznám se hned na začátku, že opravdovým cílem bylo nalezení krásného střevlíka Platycarabus irregularis Fabricius, 1792, který by zde podle našich předpokladů mohl mít ideální podmínky.
Ve vlaku jsme zjistili, že vlak končí jednu zastávku před našim plánovaným výstupem, a tak jsme se kosek prošli opravdu krásným údolím Bystřice a obdivovali jsme krásně vyhlížející bukové lesy plné jedlí. Po chvíli nám to nedalo a vklouzli jsme do lesa. Prohlídka prvních padlých kmenů nic nepřinesla. Zkusili jsme odloupnout pár šupinek jedlové kůry, abychom omrkli jak to tu vypadá s tesaříkem Pogonocherus ovatus. Nacházeli jsme však jen střevlíčky Dromius fenestratus a D. quadrimaculatus. Tesaříka jsme nenašli a protože nebylo času nazbyt, tak jsme radši pokračovali dále.

Lokality výskytu Platycarabus irregularis.

Došli jsme k potůčku stékajícímu zprava do Bystřice. Vydali jsme se roklinou proti proudu a objevili úžasné místo. V okolí potoka i ve vodě samé leželo až neuvěřitelné množství padlých kmenů v různém stádiu rozkladu. Filip začal prohledávat u vody a já vylezl trochu výš do stráně. Po chvíli jsem viděl vítězoslavně mávajcího kamaráda provolávajícího typické broučkařské "MÁM". Doběhl jsem na místo nálezu. Kmen ležící skoro ve vodě musel být ireguláry doslova napěchován, oba jsme si vydloubli pár vzorečků a zbytek kmene jsme nechali dál odpočívat. Cíl cesty byl tedy nalezen hned na začátku.

Platycarabus irregularis v plné kráse.

Stoupali jsme dál roklí, mokrý terén byl stále neschůdnější, ale nové a nové kmeny lákaly jít dál. Po chvíli jsme usoudili, že bysme takhle mohli jít až dovečera a tak jsme se pomalu vydali zpět k cestě. Na svazích však opět ležela velká sposta dřeva, které by žádny entomolog nenechal bez povšimnutí. Nacházeli jsme larvy i imága roháčka Synodendron cylindricum, který zde má také ideální podmínky. Ve dřevě se nacházela i imaga kovaříků z rodu Melanotus, staří známí Rhizophagové i jiná drobotina. V jednom kmeni jsem našel obrovské množství brouků z čeledi Melasidae a to konkrétně Melasis buprestoides. Bohužel se jednalo o stará imaga, která neměla sílu se prokousat. Pár jakž takž použitelných kusů jsem však našel. Posledním broukem výpravy pak byl nějaký vrtavec, který byl k nalezení pod šupinami borky starých klenů.
Připozdilo se a my jsme museli opustit lokalitu, která se jistě zapsala na seznam našich oblíbených. Budeme se rádi vracet.

Trouchnivé třevo bylo všude, a to je určitě dobře.

2.3.2009 - Chomoutov

Tak se mi v pondělí konečne po dlouhé době podařilo vyrazit do přírody. V okolí Olomouce už nebylo po sněhu skoro památky a tak jsem mohl vyrazit na předjarní výlet za brouky. Měl jsem jeden primární cíl - nalézt nádherného krasce Anthaxia candens, vázaného svým vývojem na starší osluněné třešně. Při jízdě vlakem jsem si všiml, že pár takových potenciálně vhodných stromů stojí kousek od Chomoutovského jezera u Olomouce...no a tak jsem si řekl, že se tam musím podívat. Ale nepředbíhejme.

Chomoutovské jezero ješte uvězněné v ledu

Autobus MHD mě dovezl až za Olomouc do vesničky Chomoutov. Okolí už docela dobře znám, protože jsem se tu loni pohyboval celkem často. Ihned jsem tedy vyrazil směrem k místnímu jezeru - staré zatopené štěrkopískovně, která se postupem času změnila v hodnotnou přírodní památku. Kolem celého jezera je úzský lesní lem tvořený především lužními dřevinami, část lemu pak toří nepříliš zajímavé borové monokultury. K již zmiňovaným třešním jsem se rozhodl dojít delší trasou vedoucí lesním lemem kolem jezera. Hned po vstupu mezi stromy jsem narazil na několik mrtvých topolů, které jsem důkladněji prozkoumal. Zpočátku jsem nacházel pouze chvostoskoky a všudypřítomé mrchožrouty Phosphuga atrata. Náhle jsem však pod odloupnutou kůrou uviděl jiného brouka..nejdřív jsem si nebyl úplně jistý o co se jedná, ale po chvíli jsem zajásal, neboť jsem držel exoticky vyhlížejicího nosatce Dorytomus longimanus. Do té doby jsem jej obdivoval pouze na fotkách a neměl s ním tu čest. O chvíli později se mi podařilo najít tři další kusy. Nechtěl jsem sloupat všechnu kůru a tak jsem se zaměřil na starší choroše rostoucí na kmenech. V jednom z nich jsem objevil početnou skupinu malých broučků z čeledi Ciidae. Kromě nich mě potěšil i jeden kus protáhlého broučka z rodu Rhizophagus. Na první zastavení to nebylo špatné.

Dorytomus longimanus

D. longimanus - portrét

Rhizophagus sp.

Rhizophagus sp.

Jak už to ale bývá, druhy se stále opakovaly a já se postupně přestal věnovat mrtvým kmenům a jen jsem si užíval ticho a klid okolní přírody. Po chvíli jsem před sebou uviděl onu třešňovou alej. Zpočátku jsem nevěděl jak hledat, ale pak jsem spatřil několik možných výletových otvorů Antahxie, a zaměřil jsem se na tato místa. Jednalo se vždy o jižně exponovaná místa, většiou nějak poškozená - např. odlomená nebo odřízlá větev, odřený kmen apod. Bohužel jsem nacházel jen staré požerky a pár zbytků mrtvých imág. Podařilo se mi najít i jednu larvu, kterou jsem vzal sebou, abych se pokusil o její dochování. Rozhodl jsem se dále nepokračovat v loupání kůry, neboť vynaložené úsilí nepřinášelo kýžené výsledky. Zkusím lokalitu navštívit na jaře, až budou imága vylétlá. Mám také vyhlídlé i jiné lokality, kde by mohla být populace silnější. I tak jsem ale získal nějaké zkušenosti s hledáním tohoto druhu. Kromě krasců jsem na třešních našel i nějaké nosatce a malého, blíže neurčeného střevlíčka ze skupiny Dromiini.

Torzo krasce Anthaxia candens...živá snad příště

Při návratu mě opět zaujaly choroše na silém topolovém pahýlu. Jeden z nich byl silně ztrouchnivělý a byl doslova nacpaný potemníky Bolitophagus reticulatus. Kromě nich tu v silné menšině bydlel i další potemník, modročervená Neomida haemorrhoidalis, která také potěšila. Následovalo už jen odbahnění bot a hurá o školy. No každopádně jsem si tenle výlet pořádně užil, a i když jsem opět nenašel nic extra, nelitoval jsem. Takže radím všem, kdo ještě nevyrazili...rychle ven!!!