Buprestis...

Včera po obědě jsme si s přítelkyní lehli na zahradu pod slunečník. Po chvilce se ozvalo hlasité bzučení a na plochu slunečníku něco dosedlo. Nejdřív jsem si myslel, že se jedná o nějakou ploštici, pak jsem se ale přemluvil a vstal. Jaké bylo mé překvapení, když jsem spatřil nádherného kovově lesklého krasce Buprestis rustica Linnaeus 1758. Kdyby tak přilétali podobní brouci častěji...

Trocha fotovzpomínání

Netypicky v červenci máme venku typické říjnové počasí a tak jsem začal dělat trochu pořádek v jarních fotkách. Čtyři ochutnávky si můžete prohlédnout...

Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758 - Moravia centr., Velký Kosíř, 13.4.08

Callidium violaceum (Linnaeus, 1758) - Nýznerov, 26.4.08

Cicindela sylvicola Dejean in Latreille et Dejean, 1822 -Vápenná - lom, 26.4.08

Onthophagus fracticornis (Preyssler, 1790) - Vápenná - lom, 26.4.08

Pár zajímavostí ze sbírky

Na následujících snímcích vám ukážu některé brouky, které považuju za vyznamnější součást mé skromné sbírky brouků (skromné proto, že v porovnání s většinou ostatních sbírek by se dala považovat za trpaslíka:o). Prvním druhem je velmi vzácný tesařík Cornumutila qudarivittata (Gebler, 1830). Jeho výskyt je v České republice omezen jen na oblast Hrubého Jeseníku, a to především na původní vysokohorské smrkové porosty. O to větší pak bylo mé překvapení, když jsem ho jednoho zimního dne našel při zatápění sedět na dřevě přímo u nás doma v kotelně. Bohužel už nikdy nepůjde zjistit, odkud pocházelo dřevo, ze kterého se tesařík vylíhl. Mohu tak ale na druhou stranu patriotsky doufat, že tahle vzácnost žije skrytě i někde v rychlebských lesích. Dalším zajímavým druhem tesaříka je Saperda perforata (Pallas, 1773). Jde o řídce se vyskytujícího brouka, vázaného hlavně na lužní lesy s bohatým zastoupením topolů a osik, ve kterých prodělává svůj vývoj. U nás je častějíší např. v okolí středního dolního toku Moravy a také v polabí. Brouci z mé sbírky byli vychováni z larev nalezených na jaře v odlomeném vrcholu osiky v obci Žulová. Tento nález je důležitý hlavně z faunistického hlediska, protože se jedná o první doklad pro celou oblast. Ve výčtu druhů následuje Oberea linearis (Linnaeus, 1761) - kozlíček lískový. Je to opět tesařík, který se vyvijí v tenkých větvích lísky. Není ani příliš vzácný, ale velmi těžko se hledá, protože život tráví v korunách stromů nebo keřů (lísek). Chytil jsem zatím jen jeden kus, a to ještě velkou náhodou v letu (tesaříka, ne v letu mém:).

Vlevo nahoře Cornumutila quadrivittata, vpravo nahoře Saperda perforata

a dole Oberea linearis

O dalších zajímavých broucích by se dalo psát opravdu dlouho, tak si necháme něco i na příště...

Nosorožík kapucínek

Nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis Linnaeus, 1758) je naším velkým nezaměnitelným broukem. Patří do převážně tropické čeledi nosorožíkovitých (Dynastidae); někdy se postaru udává čeleď vrubounovití (Scarabaeidae), přičemž nosorožíci jsou pak chápáni jako podčeleď. Až 40 mm velké brouky můžeme nalézt od konce jara do konce léta především na skládkách dřevního odpadu, v kompostu či v přírodně zachovalých listnatých lesích. Imaga jsou přes den schována a aktivní začínají být až za soumraku. Přes den lze většinou nalézt jen uhynulé brouky. Zjevem typickým pro nosorožíky je tzv. pohlavní dimorfismus, čili rozdílná stavba těla samců a samic. Pro samce je typický víceméně dlouhý zahnutý roh na hlavě a lištovitě vyzdvižený štít. Naopak samička má na hlavě jen malý hrbolek a na štítu oválny vtlak. Existují však i málo vyvinutí samci, kteří mají roh nepatrný, a připomínají tak samičku.

Samička

Sameček

Vývoj nosorožíků je víceletý a probíhá v tlejícím organickém materiálu, jako např. v již výše zmíněném kompostu nebo ve starých pilinách. Tak jako u ostatních vrubounovitých brouků jsou larvy typickými ponravami podobnými třeba larvám chroustů, chrobáku nebo zlatohlávků. Larvy se během vývoje třikrát svlékají, přičemž před posledním svlékáním měří až 10 cm. Po třetím svlékání se mění v naoranžovělou kuklu, ze které se po několika týdnech líhne brouk. Líhnutí probíhá většinou na podzim, ale dospělec setrvává v kukelní kolébce až do příští sezóny.

U nás je nosorožík zařazen mezi chráněné živočichy, přestože ho lze místy nalézt ve velkém počtu.

Brouci na snímcích byli nalezeni na skládce starých pilin ve Vápenné. Na této lokalitě jsou naštěstí zatím poměrně hojní a jsou tak zajímavou ozdobou rychlebského podhůří...

Na kole do nitra Rychlebských hor

Minulou středu jsem neměl nic na práci, a proto jsem byl už dopředu rozhodnutý, že vyrazím do přírody. Po chvíli rozhodování jsem sedl na kolo a vydal se proti proudu Stříbrného potoka do ticha Rychlebských hor. Má první zastávka byla u Nýznerovských vodopádů. Jedná se o přírodní památku vyhlášenou v roce 1965. Stříbrný potok se tu těsně nad soutokem s Bučínským potokem prodírá skalní soutěskou a vytváří působivé kaskády.

Nýznerovké vodopády

Dlouho jsem se mně už známým výjevem nezdržoval a pokračoval jsem dál a výš. Zajímaly mě hlavně palouky podél cesty, které jsou v létě plné květů a tím pádem i hmyzu. Chtěl jsem také prohlédnout smrkové klády, které bývají podél lesních cest, a které bývají také bohatým lovištěm. Po pár kilometrech jsem narazil na ideální místo k odpočinku, focení a lovení:o) Na kládách moc hmyzu nebylo, vyhřívala se tu pouze sarnčata a pavouci slíďáci. Občas přeběhl obyčejný tesařík smrkový (Tetropium castaneum Linnaeus, 1758).

Nymfa sarančete

Slíďák z rodu Pardosa

Na květech bylo o poznání živěji - několik druhů tesaříků, krasci Anthaxia quadripunctata, zdobenci Trichius fasciatus, dále mnoho druhů pestřenek a také motýlů.

Na květech bylo plno

Trichius fasciatus

Anthaxia quadripunctata

Nejvíce mě překvapil výskyt zlatohlávka Oxythyrea funesta, který není v nadmořské výšce kolem 700 metrů běžným druhem.

Zlatohlávek Oxythyrea funesta

Po chvíli jsem se vydal na další cestu a dostal se až k Sokolím skalám, které se tyčí nad údolím potoka. Když jsem se kochal výhledem, zaujala mě buková větev ležící na zemi. Po krátké prohlídce jsem nalezl krásnou samičku tesaříka Liopus nebulosus, která zrovna kladla vajíčka. Na větvi jsem pak našel ještě malinkého nosatce druhu Strophosoma melanogrammum, a tak jsem si řekl, že si také zaslouží snímeček...

Tesařík Liopus nebulosus

Strophosoma melanogrammum

Začalo se připozdívat a já jsem začal pomýšlet na návrat. Žádné úžasné objevy se nekonaly, ale vše jsem si vynaharadil dnem stráveným v nádherné přírodě.

Pohled do Stříbrného údolí od Sokolích skal

Můj nový blog

Zdravím náhodné zbloudilce!
Zavítali jste na můj blog, na kterém se chystám zveřejňovat své entomologické postřehy, myšlenky, minireportáže z výprav za brouky a také fotografie. Doufám, že i touto nepříliš originální formou Vás oslovím natolik, že se sem budete rádi vracet...