úterý 20. července 2010

Vymírání po olomoucku

Konečně se mi naskytla možnost zajít v noci v létě do jednoho z olomouckých parků, kde se vyskytuje jeden z našich největších tesaříků - Aegosoma scabricorne (=Megopis scabricornis). Tento druh u nás v současné době přežívá pouze na jižní Moravě (Břeclavsko) a izolovaně také právě v Olomouci. Historie hanácké populace je docela zajímavá. Původně byla považována za fragment původní populace, která měla být vázaná na břehové porosty řeky Moravy. Jelikož se však nepodařilo prokázat na střední Moravě výskyt jinde než v jednom z olomouckých parků, převládá dnes již spíše názor, že tento druh byl v Olomouci uměle vysazen některým z místních entomolgů. Ať je původ jakýkoliv, je jisté, že populace v Olomouci vymírá. Silný tlak veřejnosti a strach zodpovědných osob vedou v poslední době k silnému kácení starých stromů, které negativně ovlivňuje i živočichy na tyto stromy vázané (zmíněný tesařík vyžaduje živé, ovšem do jisté míry poškozené listnaté stromy) - viz http://ziva.avcr.cz/?c=186. Nepříznivý vývoj populace dosvědčuje i fakt, že jediný mnou pozorovaný kus tohoto tesaříka byl již dříve označen za účelem odhadu velikosti celé populace (pravděpodobnost nálezu takového jedince v silné populaci by byla velmi malá). A tak můžeme jen hádat, jak dlouho se ještě olomoucký tesařík drsnorohý vypořádá s tlakem predátorů, parazitů a motorových pil...osobně bych to viděl už jen na pár let. A to je škoda...

Aegosoma scabricorne nalezený na jednom z mála osídlených stromů - pod broukem penetrační nátěr

Číslo tři ještě žije

sobota 3. července 2010

Začátek července...

Pěkné počasí láká na brouky. Na několika nedávných kratších vycházkách jsem nalezl i některé zajímavější druhy (alespoň pro mě). Povzbuzen pozorováním nosatce rodu Cionus v Libickém luhu (viz níže) jsem se rozhodl najít nějakého toho diviznáčka, jak se česky tito brouci nazývají, i u nás doma. Na diviznách bohužel nic, ale krtičníky zaručují úspěch - našel jsem na nich druhy C. scrophulariae a C. tuberculosus (tento druh bývá masově). Dlaší zajímavý druh, který jsem v nedávné době potkal, je Dascillus cervinus. Tento brouk je u nás jediným zástupcem celé nadčeledi Dascilloidea. Měl by se poměrně hojně vyskytovat na horských vlhkých loukách, tenhle byl však můj první.
Léto je také dobou krasců, proto jsem se rozhodl napravit fakt, že jediného krasce rodu Buprestis jsem našel doma na slunečníku (viz ještě níže) a vydal jsem se prozkoumat čerstvé smrkové paseky. Nakonec jsem uspěl, i když podle počtu výletových otvorů na starých pařezech bych čekal, že nalezení krasce na pařezu bude jednodušší záležitost. Při hledání jsem nalézal hojně tesaříky Clytus lama nebo Arhopalus rusticus.
Věřím, že během léta se mi podaří ještě na nějakou tu zajímavost narazit...no a samozřejmě i vyfotit.

Cionus scrophulariae

Cionus tuberculosus

Dascillus cervinus

Dascillus cervinus

Buprestis rustica

Buprestis rustica

Odlet Lygistopterus sanguineus